Z historie obce

Chvaleč, vzdálená od okresního města Trutnov 12 km, vznikla podle prvních písemných záznamů v roce 1329. Vlastníci a držitelé se v průběhu let střídali. Posledním byl od roku 1828 Jan Nepomuk Nádherný. Nádherným patřila Chvaleč do roku 1945.
Obec leží na severním okraji Rtyňsko-Svatoňovické pánve v těsné blízkosti česko-polských hranic. S Petříkovicemi, jež jsou součástí obce, tvoří zastavěné území v délce 5 km v údolí Petříkovického a Chvalečského potoka při silnici Trutnov – Radvanice. S Trutnovem jsou Chvaleč a Petříkovice spojeny také železniční tratí, která pokračuje přes Radvanice do Adršpachu.
Nejvyššího počtu obyvatel dosáhla Chvaleč v roce 1869 , celkem 1427 občanů. Občané převážně pracovali v zemědělství, textilní výrobě a v nedalekých radvanických dolech.

1. Pověst o osídlení zdejší krajiny a založení Chvalče
   Po úmrtí národem tak milovaného vévody Boleslava II. Pobožného roku 999 nastala pro Čechy nešťastná doba. Jeho nástupce Boleslav III. Ryšavý potlačoval šlechtu i národ. Ti povolali vévodu Boleslava Chrabrého, vládce Polska ku pomoci. Ten vpadl do Čech (Kosmas r. 1002), vlákal. Boleslava Ryšavého pod záminkou přátelství k sobě, zajal a nechal oslepit. Nato se zmocnil trůnu beze všech těžkostí. Poláci svým krutým chováním vyvolali nenávist obyvatel Čech, zbavili trůnu Boleslava a Jaromír, Oldřich požádali německého císaře Jindřicha II. o pomoc. Ten sebral silné vojsko a vypudil Poláky z Čech a dosadil za vévodu Jaromíra.
   Na útěku dostalo se 60 bojovníků polských do tmavých lesů v Krkonoších, kterými vedla cesta do Polska. Zůstali zde, poznenáhlu si vybudovali tři pevné tvrze v Trutnově, Žacléři a Libči, živili se loupeží na cestách. K pochytání loupežníků vyslal vévoda Oldřich, který zbavil trůnu Jaromíra a nechal oslepit, rytíře Alberta z Trautenberku, více jak se 100 ozbrojenými muži, jichž ženy s dětmi a mnoho řemeslníků se dostalo do trutnovské krajiny. Ti vyčistili lesy od loupežníků a počli je klučiti. Za odměnu namáhavé práce obdrželo těch 60 mužů povolení založiti si vesnici (dvůr) a pojmenovati svým jménem. Jeden z těchto mužů uherský šlechtic jménem Krumlovský z Quallisai prý založil Chvaleč v roce 1020 a na zábraně (Riegelberg) sklárnu.
2. V sedmileté válce vzali s sebou Rusové Jana Jiřího Kaspera, majitele domu čp. 1 ve Chvalči, jehož monogram lze vidět ještě dnes ve sklepě na kameni. Měl jeti s povozem do Bezděkova, což odepřel a za to jej vlékli do jmenované vesnice a tam přivázali koni na ocas. V této nouzi prosil a vzýval Pannu Marii o pomoc a podařilo se mu odpoutat a uniknout. Skryl se do jeskyně, než Rusové odtáhnou. Z vděčnosti na památku nechal zbudovati sochu Panny Marie, dosud stojící u cesty v Bezděkově s datem darování 1766.

Víte, že ve Chvalči působila na začátku 20. století Cyrilská jednota? O její činnosti v roce 1901 podal zajímavou zprávu tehdejší chvalečský katolický farář a současně i promotor církevního zpěvu v broumovském vikariátu Antonín Boháč. Otištěna byla v časopise Cyrill. Chvalečská jednota uspořádala toho roku duchovní cvičení (tzv. exercicie), ale její hlavní náplní byl, tak jako jinde, zejména chrámový sborový zpěv doprovázející bohoslužby. Daleko nejzajímavější část zprávy tvoří přehled repertoáru tohoto spolku: Farní jednota Cyrillská ve Chvalči.

Chrámový sbor pořádal dne 11. července 1901 malé exercicie ve Chvalči (vik. Broumovský) za dosti velké účasti pp. Ředitelů kůrů a kněží. Exercicie byly pořádány pro vikariát broumovský, z něhož bohužel pouze dva kněží, vikář s kaplanem a dva ředitelé kůru k exerciím se dostavili. Za to účast z vikariátu trutnovského a z Hostinného byla velká.
„Při slavných službách božích zpívalo se: „Veni Sancte“ od dra Freye. Introit. Gloria, Graduale, Communio, „Tantum ergo“ a „Genitori“ chorálně. Kyrie ze mše „in hon. Sc. Augustini“ od dra Witta, op. 18.a), Credo ze mše „in hon. B. M. V.“ od Nešvery, Offertorium „Anima nostra“ od Witta, Sanctur ze mše „in hon. Sc. Caeciliae“ od Grubra, Benedictus ze mše „Consolatrix afflictorum“ od Billa, Agnus ze mše do C od Messnera. „Pange lingua“ od Traumihlera, „Te Deum“ od Foerstra. Po té byly dvě přednášky: „Historie zpěvu církevního“ od Ant. Boháče, faráře, a „Průvod varhan“ od Aloise Mollera, učitele.

Při velkých svátcích zpívá se Introit, Graduale a Communio chorálně, rovněž „Asperges“ a „Vidi aquam“, jakož i „Pange lingua“ a responsoria. Mše ovšem jen lehké a jednoduché se úprovádějí. I Requiem bylo zde již chorálně provedeno. Nyní budou se zaváděti zpívané litanie. Toť krátká zpráva o naší činnosti.“
Zdroj: Cyrill. Časopis pro katolickou hudbu posvátnou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, zároveň orgán Obecné Jednoty Cyrilské, roč. XXIX, 1902, č. 11 a 12, s. 91.
Mgr. Vlastimil Málek, Muzeum Podkrkonoší v Trutnově